Jak jsem ke špicovi přišla?

(aneb jak to všechno začalo …)

foto autorka 

             Již od dětských let jsem toužila po pejskovi, rodiče nejdříve odolávali a argumentovali tím, že máme malý byt, že pejsek bude doma sám atd... Však to sami znáte. Nakonec mému naléhání podlehli. Můj první pes byl střední černý pudl jménem Omar. Léta běžela, já jsem dospěla a provdala se. Omar zůstal u mých rodičů.

            Když jsme postavili domek, tak jsem se rozhodla, že uskutečním svůj sen – chovat pejsky. Jakého pejska vybrat? Měla jsem několik kritérií: pejsek musí být malý, chlupatý, ale neupravovaný střihem, veselý a musí se mi líbit. Tak jsem prolistovala několik časopisů „Pes přítel člověka“ a padl mi do oka malý oranžový špic. To je ono!

            Můj muž okomentoval moje rozhodnutí na návštěvě u mých rodičů slovy:“Vaše dcera se asi zbláznila, ona chce růžového psa“. Ale moje přání bylo splněno a já dostala k 24 tým narozeninám malého oranžového špice jménem Boddy Zlatá meruňka. Byl to krásný pejsek, který se mnou prošel dlouhou cestu -  časy horší i lepší. Druhým špicem v naší rodině byla fenka Gobi Stříbrný stín, která dala štěňátkům odchovaným v naší ch. stanici „naší“  typickou  sytě oranžovou barvu. První vrh jsme odchovali v roce 1992.

            Mnozí majitelé našich psích miminek se stávají našimi přáteli a setkáváme se s nimi nejen na výstavách. Vždy mě potěší, když se štěňátko z naší ch. st. dostane k hodným a laskavým lidem, kteří se na něj nejdříve těší a pak jim dělá celý život radost. Samozřejmě mě potěší i výstavní úspěchy, ale není to v životě pejska to nejdůležitější.

            V současné době s námi v domečku přebývá 7 dospělých špiců (mezi nimi 3 důchodci). Myslím, že jsem před léty vybrala dobře, špic je pro nás ideální pejsek, veselý, temperamentní, pravda, někteří jsou „trochu ukecaní“, ale správnou výchovou se to dá hodně ovlivnit. Dá se s nimi podniknout mnoho věcí, o tom se můžete dočíst v dalších příspěvcích....