Naše společná dovolená

(foto autorka)

             Do konce prázdnin už zbývalo jen pár dnů, ale nás ještě čekala týdenní dovolená u maminky mého muže na malé zemědělské usedlosti v malebném kraji Sedlčanska.

            Aby nám nebylo smutno po našich špicáncích, tak jsme si s sebou vzali našeho benjamínka Inušku, více špiců bohužel jet nemohlo, zřejmě by se z toho nevzpamatovali babiččiny slepice. Špic sice není lovec, ale naše Inča slepice docela ráda prožene, ne pro to, že by chtěla lovit, ale protože ony tak krásně utíkají. Po pár dnech si na ně zvykla a dala jim pokoj. Zážitků měla ale spoustu a mnoho nových kamarádů:

O špicovi se píše, že je velmi přizpůsobivý a rád stále doprovází svého pána. Je to opravdu tak, nadšeně s námi pobíhala při procházce v lese a po louce. Čmuchala myšky, když jsme sušili seno a v klidu spala, když jsme babičce bílili kuchyň.

            Jeden den  jsme se vypravili na výlet na hrad Zvíkov. Už při příjezdu na parkoviště sklidila Inuška obdiv, slečna která vybírala poplatek za parkování z ní byla nadšená. Prohlédli jsme si hrad a okolí, dokonce nás pan kastelán pustil i na prohlídku Královského paláce, ale Inča musela být celou dobu prohlídky v náručí.