Charlie ve Finsku

Jak česká (psí) holka do Finska přišla

foto autorka, Jan Šimeček + Heidi Voutilainen

To bylo tak, jednoho dne mi přišel e-mail od, pro mě tehdy neznámé, slečny z Finska. Psala mi v něm, že se jí líbí naši špicové, kdy že budeme mít štěňátka, že by od nás chtěla fenku. Měla jsem z toho velkou radost, ale v zápětí jsem měla obavy do jakého prostředí by ta naše holčička šla, jak se do tak dalekého Finska dostane a zda tam budou mít ta dobrá sušená prasečí ouška.... Jelikož jsem v té době uměla anglicky pouze „hello a thank you", tak mi s e-mailovými zprávami pomáhala Daniela (majitelka Harryho a Chicca a naše kamarádka). Heidi nás kontaktovala v květnu a štěňátka jsme plánovali na konec srpna.

Posledního srpna se naší Gábině narodila dvě oranžová štěňátka, chlapeček Chicco a holčička Charlotte (které jsme říkali buď Charlie, nebo můj muž jednoduše "Karel"). Štěňátka spokojeně rostla a dováděla a já jsem zjišťovala co všechno musí štěňátko při vývozu do Finska mít a jak se tam dostane. Nepřipadal v úvahu transport v přepravce v zavazadlovém prostoru letadla, i když vytápěném. Heidi si zařídila, že Charlie bude po dobu letu u ní v kabině pro cestující v uzavřené tašce na klíně, což mě uklidnilo. Veterinární podmínky byli dosti přísné, štěňátko muselo mít očkování i proti vzteklině a speciální odčervení a vše řádně potvrzené naším veterinárním lékařem i Státní veterinární správou. Jelikož bylo nutné očkování proti vzteklině a to se očkuje nejdříve kolem 3. měsíce a štěně mohlo vstoupit do Finska až po uplynutí doby 1 měsíce od očkovaní, tak s námi Charlinka zůstala až do 4 měsíců a kousek. Za tu dobu se u nás naučila snídat s mým mužem, čistotě, chodit na vodítku a jiné potřebné věci, takže ve Finsku mimo jiné skvěle předvádí své žebrací schopnosti, jak mi už několikrát Heidi psala.

Heidi přiletěla do Prahy 18. ledna 2003, měla v plánu zůstat několik dní. Na tyto dny jsme naplánovali návštěvu historického centra Prahy, návštěvu u nás a pravé české dobroty. Naše předchozí obavy byly po seznámení s Heidi ty tam, je to opravdu fajn holka, Charlince přivezla sušené prasečí uši z Finska a mnoho jiných dobrůtek.

I když byly tyto dny velmi příjemné, pro nás byly také smutné, blížilo se rozloučení s naším mazlíčkem, na kterého jsme si za ty čtyři měsíce dost zvykli. Hlavně mému muži "Karel" dost chyběl a ještě dnes na ní vzpomíná. Přišel den loučení, vezli jsme Heidi a Charlie na letiště do Prahy – Ruzyně. Loučení bylo opravdu těžké, i když jsem si říkala, že brečet nebudu, tak se to prostě nedalo...

Ihned po příletu do Finska nám Heidi poslala SMS, že jsou v pořádku doma a Charlie se má dobře. Od té doby nám Heidi skoro denně posílá e-maily, píše jak se mají, co dělají, posílá samozřejmě také fotografie. Charlie má v Riihimakii ještě dvě kámošky, fenky malého oranžového špice Misku a Nette. Heidi jí bere skoro všude s sebou, spí s ní v posteli. Takže co si více přát. Charlie už absolvovala i pár výstav a příští rok se asi stane maminkou. Já doufám, že se za Charlinkou do Finska podíváme, jen co se naučím lépe anglicky. Näkemiin Charlie!! (Na shledanou Charlie!!)

Tak už je to tady, Charlie bude mít štěňátka a to kolem 18. února 2005 v chov. stanici "Sunny Range´s" ve Finsku. Její panička Heidi pro ni vybrala pěkného ženicha (jak si anglicky píšeme bridegroom candidate). Jmenuje se Pienenpolun Rasmus, je šampion Finska a Estonska a Vítěz Estonska 2004 ze známé finské chovatelské stanice Pienenpolun, barvu má orange-sable. Charlie i Rasmus jsou vyšetřeni na patelární luxaci a PRA a to s výsledkem PL 0/0 a PRA negativní. Na štěňátka jsem moc zvědavá a moc a moc se na ně těším. Jakmile se narodí, tak o nich napíši a přidám fotky.

Štěňátka už jsou na světě. Dne 14. 2. 2005 Charlie porodila čtyři psí kluky - "Valentýnky". Porodní váhu měli 110g. Barvu mají sytě oranžovou a orange-sable.

Po narození: